Velikonoční Borovec
Jojo, to byly časy. Bylo pár dní před Velikonocema, rok 2008 a já s mackem - dva nadšení šutráci co o kamenech zatím nic moc nevěděli, jsme se rozhodli navštívit lokalitu na Vysočině - Borovec. Byla to jedna z prvních našich akcí, které byly vícedenní. Vybaveni nářadím, spacáky, stanem a kanistrem s pitnou vodou vyjeli jsme vlakem ve středu odpoledne vstříc naší šutrácké touze.
O této lokalitě jsme se dozvěděli myslím z publikace P. Pauliše. Také jsme viděli pár fotek šutrů na internetu. Nejvíce nás lákala štola Mír a Němečkova obora. Na vysočinu, přesně do vísky Nedvědice jsme dorazili kolem šesté večer. Bylo poznat citelné ochlazení a my měli dvě hodiny čas než nastoupíme do autobusu směr Štěpánov nad Svratkou. A tak jsme šli do místní hospůdky na "jedno" pivo. Za půl hodiny jsme nedali jedno pivo, ale čtyři. Ještě jsme nebyli zvyklí moc pít a tak jsme byli celkem ožralí. Cesta autobusem trvala chvíli a my se najednou ocitli ve Štěpánově, u místní školy. Byla zima a tma a my přemýšleli kde "zakempíme" náš stan! A tak jsme chodili ožralí po lese, padali přes kořeny, až na nás vykouklo světlé místečko, celkem rovné. Neváhali jsme a udělali si z něj naše tábořiště. Noc byla taky zajímavá. Já byl celkem v pohodě, ale macek měl špatný spacák a tak celou noc třepal kosu! Aby toho nebylo málo, tak ráno jsme se probudili do mrazivého dne, kdy se navíc z oblohy snášely sněhové vločky - super! To nám ale nevadilo a my se hned po snídani vydali hledat štolu Mír. Našli jsme jí celkem brzo, ale po výstupu k ní jsme si uvědomili, že jsme šli tou nejhorší cestou, co existovala. Nasadili jsme si čelovky a než jsme stačili říct Zdař Bůh už jsme byli ve štole. S otevřenou hubou jsme pokorně kráčeli štolou a ani nedutali. Po chvíli se začal na stěnách objevovat malachit, bylo to super! My šli hlavně k místu, které se dříve označovalo jako "modrá rozsedlina" protože tu byl hojný výskyt krásného azuritu. Jojo, byl ... teď tu zbyly už jen skromná "torza" po tomto fleku. I tak je to úchvatné místečko. Ve stropě je vykutaný "komín", kde se nachází azurit, malachit dále pak galenit a další rudy. S kladivem a majzlem jsme se pustili do kutání. Byli jsme opravdu velcí amatéři a neměli ani pořádný kus novin, do kterých bychom balili vzorky. Proto jsme je jednoduše dávali jeden na druhý, do igelitové tašky. Ty nejlepší navrch. Když si to tak zpětně vezmu měli jsme docela štěstí. Ten den jsme našli velmi slušné ukázky azuritu, spolu s malachitem a barytem dále galenit a slušné ukázky rud ( covellin, chalkopyrit, tetraedrit ). Po několika hodinovém kutání jsme měli plnou igelitku a vydali se na cestu zpět, ke stanu. Tam jsme si dali vodu na čaj a chystali jsme se dělit šutry. Vždy, když jedu na šutry s mackem, tak sbíráme dohromady a pak si vždy losneme, kdo začne vybírat a jedem šutr po šutru. Je to myslím hodně fér, protože vždy člověk nemá stejné štěstí jako jeho kamarád. Zažil jsem zklamání, to když začínal macek a taky radost, když vyhrál los já. Tentokrát se jednalo o opravdu pěkný azurit a já začínal! Tak se mi z této akce zachoval moc pěkný a kvalitní vzorek!
Po chladné noci, kdy macek opět třepal kosu jsme se rozhodli vydat na průzkum do Němečkovy obory. Už předem jsme panu Němečkovi volali a tak jsme byli klidní, že se do obory dostaneme. Pan Němeček je opravdu moc vlídný pán a když to jde, vždy je ochotný a vstřícný. Počasí nám trochu kazilo akci, zem totiž pokrýval slabý poprašek sněhu. Naštěstí během dne svítilo sluníčko a sníh nám roztával doslova před očima. Vyšplhali jsme se strmým kopce až nahoru, ke krmelci. Tu jsme položili věci a začli se dívat pod nohy. Chodili jsme po lese a sbírali podezřelé šutry - ty jsme pak rozťukávali. Takovýmto způsobem jsme našli pár vzorků s pěknými jehličkami malachitu. Já zvednul ze země menší kámen o velikosti "pštrosího vajíčka". Chtěl jsem ho rozbít, ale křemen se né a né poddat. Nakonec se mi to povedlo, ale tou velkou ranou mi jedna půlka někam odlítla, tu už jsem bohužel nenašel! Zvedl jsem druhou polovinu a nevěřím svým očím! Uprostřed vzorku byla dutina asi 2cm široká a v ní krásné "jehlice" malachitu do 6mm, některé byly pokryty i drátky mědi! Prostě super vzorek a opět se potvrdilo štěstí začátečníka...
Poslední večer jsme se rozhodli navštívit místní hospodu. Jak už to tak bývá celkem jsme se ožrali a chudák macek měl druhý den v pět ráno co dělat, aby mě vzbudil! Dokonce jsem mu spostě nadával, že rozhodně nikam nejdu a ať jde sám. Problém byl ten, že stan byl jeho a tak mě nakonec vzbudil. Zbalili jsme věci a s žaludkem na vodě se vydali pěšky na cestu do Nedvědice! Cesta byla strašná, nerad na ni vzpomínám. Asi 2,5km od Nedvědice, kdy jsme se loučili s představami, že můžeme stihnout náš vlak nám přišla nebo spíš přijela záchrana! Vzal nás něaký týpek myslím v zeleném citroenu. Nechápali jsme, jak nám mohl zastavit. Smrděli jsme a celkově vypadali dost strašně. Až pak v autě nám řekl, že ho podvedla manželka, že se rozvádí a že je mu všechno jedno!
I tak někdy probíhají naše šutrácké akce, aspoň je na co vzpomínat!
Zdař Bůh
Komentáře
Přehled komentářů
Zdař bůh, prosím Vás potřeboval bych poradit nějaké lokality poblíž Borovce, které by stáli za to navštívit, bohužel sem omezen časem, protože jedu jen přes prodloužený výkend(17.-20.8.) s rodinou do této oblasti a rád bych našel nějaký pěkný šutrák, popřípadě poradit jaká je dostupnost štol v Borovci. Děkuji
Lokality poblíž
(Pepa Žanda, 15. 8. 2012 21:31)